Jednorázovky

Guiseppe hrdinou dne

26. listopadu 2007 v 14:14 | Victorie
Je to už asi dva měsíce, co jsem napsala tento krátký sloh, když jsme dostali za úkol napsat nějaké vyprávění ze života. Rozhodla jsem se pro tento poněkud čerstvý příběh, který mám stále v paměti a možná se mi nikdy nevymaže. Původně jsem vůbec neměla v úmyslu to sem dávat, ale po Lolině nekonečném přemlouvání jsem se jí přeci jenom rozhodla udělat radost... :-)

Ty nejsi já

25. října 2007 v 15:00 | Victorie
Tuto povídku bych chtěla věnovat mé kamarádce Vendy.
..........
Je to rozhovor mezi něčím a ničím, to znamená, že je to naprosto nesmyslný rozhovor, stejně jako je nesmyslná celá tato povídka. Možná, že má pointu, ale jinak nic. Co je to vlastně nic? Ví to někdo? A kdo je ten někdo?
Blouzním, dobrou noc.

Příběh jednoho hitu

20. září 2007 v 19:10 | Victorie
Tuto povídku bych chtěla věnovat mojí super kamarádce Lole, aby jí už nebylo smutno po její oblíbené reklamě, kterou stáhli z vysílání a také... po něm... :-)
Varování: Je to jenom střelený nápad z mojí hlavy (a už proto je čas začít se bát... :)

Ticho neutichá

30. srpna 2007 v 13:39 | Victorie
Podzemní věznice byly rozlehlé a nekonečně dlouhé chodby. Ze stropů kapala voda, po obvodu zdí se táhly tmavé stíny. Nemluvily. Vládlo tu ticho, ticho a tma.

Ticho mě budí, když jdu večer spát.
Ticho a tma, věrní jsou spojenci.
Bojím se, že se budu ticha bát,
až se odtud dostanu...
Někdy, až se odtud dostanu...

 
 

Reklama